|
KLUB PŘÁTEL TENGENENGE PŘEJE SVÝM PŘÍZNIVCŮM ŠŤASTNÝ A ÚSPĚŠNÝ ROK 2012 Zároveň bychom Vás tímto chtěli pozvat na Tříkrálové setkaní, které proběhne 6. ledna 2012 od 19.00 v kostele sv. Michala v Jirchářích - Praha1 - Nové Město Setkaní je věnováno podpoře školní docházky dětí v Tengenenge a přítomni na něm budou členové Klubu, kteří v únoru uskuteční další cestu do Zimbabwe a navrátivší se studenti. Vzhledem k prostoru v jejich zavazadlech mohou vzít dětem krom drobných hraček jen následující dárky: pastelky, dětské nůžky, ořezávátka, tužky, propisky, solární kalkulačky, rýsovací potřeby, omyvatelné desky. Přivítány budou též kvalitní míče, dětské knihy v ANGLICKÉM JAZYCE a starší funkční mobilní telefony neblokované na síť operátora. Případné finanční dary budou použity na plat pomocné učitelky ve školce v Tengenenge.  ODLET DOBROVOLNÍKŮ DO TENGENENGE První prosincový týden odletetěli do Tengenenge následující tři dobrovolníci, studenti: slečna Šárka Zápotocká - III. ročník, pan Vojta Smetana - III. ročník,a slečna Michala Krejčová - II. ročník oboru Sociální a charitativní práce UK v Praze, kteří stráví ve vesnici tři týdny. Doprovázeni jsou členkou našeho Klubu, jejich odbornou asistentkou na katedře, paní Monikou Měrotskou, která se zúčastnila dobrovolnického pobytu v Tengenenge v únoru tohoto roku. Kromě přímé pomoci školce v Tengenenge, nákupu vnitřního vybavení, zaplacení úhrady za další rodné listy a najmutí pomocné učitelky, rozvinou studenti hlubší spolupráci s nejbližší školou HORSE SHOE, kam docházejí i děti z Tengenenge. Dále budou pracovat s dětmi a celou komunitou a pokusi se vytipovat další oblasti efektivní podpory a spolupráce. Na přímé výdaje pro děti v Tengenege a zajištění chodu školky převzali dobrovolníci 2 500 USD a přímý dar pani Lucie Kazda 540 USD v hotovosti, které vybrala jako dar svatebčanů na své svatbě právě pro děti v Tengenege. Přestože byla výprava omezena množstvím kilogramů, které je možné v zavazadlech přepravit, převzali studenti ještě věcné dary paní Vernerové, a dalších dárců zprostředkovaných společností Africké sochy. Pochopitelně malé dárky do komunity před Vánocemi zaslali i stávající členové Klubu přátel a to zejména knihy, batohy a školní pomůcky. Jejich zprávu z pobytu v Zimbabwe uveřejníme po návratu, koncem prosince. CO ZMŮŽE VODA V TENGENENGE A VE VIKTORIA FALLS  BENEFIČNÍ VEČER V HOTELU CASA MARCELLO 
Klub přátel Tengenenge je spolupořadatelem benefičního večera který proběhne 15. září 2011 v
hotelu Casa Marcello v historickém centru Prahy. Na tento večer zveme nejen zájemce o
nákup soch z Tengenenge, ale i všechny příznivce kteří mají zájem o činnost v Klubu přátel Tengenenge.
 TENGENENGE V PRŮHONICÍCH O setkání v Průhonicích informoval i týdeník  (kliknutím na logo zobrazíte článek)TENGENENGE V PRŮHONICÍCH  TENGENENGE V PRAŽSKÉ MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ  PODĚKOVÁNÍ GALERII U PLAZÍKA Druhou květnovou nedělí skončila na Peruci výstava fotografií dětí z Tengenenge, kterou navštívilo v průběhu otevření cca 280 návštěvníků. 
Převážně dětí ze Základních škol na Peruci a ve Vraném a také ze školek obou uvedených městysů. Kromě zájmu o život svých vrstevníků v
Africe je zaujaly i tradiční africké výrobky jako košíky, misky či drobné plastiky a korálky.Výstava byla uspořádána ve prospěch dětské komunity v Tengenenge a po finančni částce, která byla na konto Klubu přátel Tengenenge odvedena již v dubnu, získal Klub pro zimbabwské děti další prostředky z dobrovolného vstupného. Děkujeme. TŘI DOBROVOLNICE V TENGENENGE - ÚNOR 2011  Letošní první dobrovolnický pobyt v Tengenenge absolvovaly v únoru tohoto roku Marie Imbrová, Hana Krpešová a Monika Měrostká, vesměs členky našeho Klubu. Vzhledem k tomu, že Hana i Monika mají stálé zaměstnání, mohly strávit v Tengenenge jen část své dovolené a celý pobyt předem, přímo z Harare, logisticky zajistila Marie Imbrová. Na pomoc dětské komunitě v Tengenenge, 
na zajištění provozu školky atd. mohly dobrovolnice vynaložit až 2 200 USD, z čehož však část byla, na přání dárců Německa,
určena přímo vybraným dětem (s kterými pracovala předchozího roku Lucie Kazda).Vzhledem k zájmu o činnost Klubu a další možnosti spolupráce s českými dárci, se Marie a Hana soustředily na specifikaci potřeb malých dětí navštěvujících školku a Monika ověřovala možnosti spolupráce s nejbližší školou, HORSE SHOE, kam chodí i část dětí z Tengenenge. Samotná budova školky byla již zastřešena a v době pobytu v ní probíhala i „výuka“, které se všechny dobrovolnice zúčastnily. Je zřejmé, že Stella má mimořádnou autoritu a respekt, pracuje s minimálně 40 až 50 dětmi denně, od dvou do sedmi let. Učí je však pouze memorováním, ve školce chybějí učební pomůcky (část jich dopravily členky Klubu), děti ještě nemají židle, stoly atd. Veškeré vybavení ve školce chybí, plusem je však hygienické zázemí a možnost učit děti pravidelné hygieně, včetně úklidu školky (Klub přispěl jak na hygienické potřeby dětí tak na samotné prostředky sloužící k úklidu). Školka je oblíbeným místem a nejen rodiče (jeden tatínek tam každé ráno na kole dováží dvě děcka ze své malé usedlosti cca 7 km od Tengenenge) se o její provoz zajímají, nabídku přejít učit do HORSE SHOE jako učitelka prvního stupně dostala již i Stella. Odmítla ji, nebot´ se cítí 
vázána spoluprací s naším Klubem a také tím, že jí garantujeme stálý plat 100 USD měsíčně (na její plat vydělává Klub přednáškami)
a nadále pracuje a koordinuje obstarávání rodných listů pro děti. Zatím jich bylo vydáno 31, což se v zimbabwských podmínkách dá považovat za úspěch.
U části dětí, však nastaly komplikace způsobené tím, že jejich rodiče sami namají řádné dokolady o zimbabwském občanství. I to se postupně řeší,
nicméně pokud se nenajde možnost obstarání jejich dokladů do konce roku, bude tato část projektu uzavřena.
Klub uhradil i duplikáty 4 ztracených rodných listů z minulého roku, ovšem s podmínkou, že tato situace se již nesmí opakovat.Pro potřeby školky dovezly dobrovolnice hygienické potřeby ,knihy, učební pomůcky a hračky a dále sem dopravily i vybavení jako postel (dar české ambasády v Harare), židli, zrcadlo, kbelík, misky (zakoupeny v Harare). Pro kontrolu byla zavedena v Tengenenge i kniha finančních i konkrétních darů našeho Klubu. Z finančních darů největší položku činily pochopitelně náklady na plat Stelly, další uvolněné prostředky na rodné listy, nákupy na vybavení školky a zaznamenáno bylo i předání finanční podpory vybraným dětem. V tomto případě se však ukázalo, že u starších dětí dochází k částečnému odchodu z Tengenenge, budˇodcházejí jinam se svými rodiči nebo je rodina přesune k příbuzným, aby mohly chodit do jiné školy. 
Primární je však pro Tengenenge a náš Klub podporovat výuku dětí v místě a vzhledem k budově školky by měl Klub směřovat k získání prostředků na
její plně funkční vybavení a získání prostředků pro pomocného učitele, aby se Stella mohla věnovat dětem předškolního věku.
Monika předala část darů, atlas, kružítka, malířské potřeby atd. v HORSE SHOE a prověřila možnosti spolupráce s touto školou v případě,
že by v Tengenege pobývaly dobrovolníci, studenti, z Husitské teologické fakulty v Praze. O jejich dalším pobytu pak jednala i s českým
velvyslanectvím v Harare.Vzhledem k této možnosti ověřily členky Klubu i možnosti transferu z letiště, ubytování v Harare, převoz do Tengenenge atd. Při závěrečném vyúčtování (bude předloženo pokladní a revizní komisi) dovezly zpět 570 Usd, které budou postupně uvolněny (po souhlasu německých dárců) na provoz školky a platy učitelek. Hlavním pozitivem tohoto pobytu byla úzká spolupráce dobrovolnic nejen s dětmi, ale i jejich rodiči. FROM TENGENENGE TO VICTORIA FALLS  21. dubna od 18hod. je na programu cestopisná přednáška o současném životě v Zimbabwe a o zkušenostech z posledního pobytu v Tengenenge a také o cestě na Victoriiny vodopády...přednášet budou...Marie Imbrová předsedkyně klubu přátel Tengenenge v ČR a Hana Krpešová dobrovolník v Tengenenge. Vstupné je dobrovolné a bude použito ve prospěch dětí v Tengenenge. Srdečně všechny zveme... Caffe Moak TENGENENGE NA PERUCI  TŘÍKRÁLOVÉ SETKÁNÍ KLUBU PŘÁTEL TENGENENGE Tříkrálové setkání Klubu přátel Tengenenge v kostele Sv. Michala v Jirchářích v Praze neoslovilo většinu pozvaných a nesetkalo se ani se zájmem veřejnosti. S účastnicemi další cesty do Zimbabwe se přišlo setkat jen sedm hostů a schůzky se zúčastnilo šest členů Klubu. Přítomní byli seznámeni s plánovanou cestou M. Imbrové, M. Měrotské a H.Krpešové do Tengenenge v únoru tohoto roku a na dobrovolném vstupnémbylo vybráno 1010 Kč, určených jako příspěvek na plat pomocné učitelky. K poslednímu prosincovému dni měl Klub na účtě 34 549,97 Kč, z nichž bude čerpat pomoc dětem a vybavení školky v Tengenenge, v pokladně bylo 6 057,00 Kč z příspěvků a vlastní aktivit Klubu.  KLUB PŘÁTEL TENGENENGE PŘEJE SVÝM PŘÍZNIVCŮM ŠŤASTNÝ A ÚSPĚŠNÝ ROK 2011 Zároveň bychom Vás tímto chtěli pozvat na Tříkrálové setkaní které proběhne 7. ledna 2011 od 17.00 v kostele sv. Michala v Jirchářích - Praha1 - Nové Město Setkaní je věnováno podpoře školní docházky dětí v Tengenenge a přítomni na něm budou členové Klubu, kteří v únoru uskuteční další cestu do Zimbabwe. Vzhledem k prostoru v jejich zavazadlech mohou vzít dětem jen následující dárky: malé plyšáky. malá autička, pastelky, dětské nůžky, ořezávátka, tužky, propisky Případné finanční dary budou použity na plat pomocné učitelky ve školce v Tengenenge.  ZÁŘIJOVÉ NÁVŠTĚVY TENGENENGE Letošní zářijový pobyt Marie Imbrové v Zimbabwe byl plný improvizací 
souvisejících jednak s nemožností zapůjčit si na celý pobyt řádné vozidlo,
jednak byl poznamenán nevstřícností školských orgánů v Murehwě, které neudělily českým dobrovolníkům souhlas k výuce na tamní internátní škole.
Nakonec z této situace vytěžilo nejvíce Tengenenge, neboť oba dobrovolníci či hosté, česká designérka Lucie Kazda i student z Londýna,
Richard Gracla, souhlasili, že část svého pobytu stráví v Tengenenge a každý z nich tam pobýval téměř týden. Kromě práce s dětmi
oba ze svého pohledu hodnotili i možnosti komunity být ekonomicky nezávislou a vytvářet stabilní podmínky pro rozvoj všech místních dětí.
Zatím je komunita částečně závislá na dovážce potravin zajišťovaných Dominicem Benhurou a v řadě potřeb je nesamostatná vůbec.
O možnosti, jak jí prospět, např. zřízením vlastního obchůdku v Harare vedla Marie Imbrová jednání s možnými partnery v hlavním městě.Samotná komunita dětí v Tengenege se však zdárně rozrůstá a během tří návštěv bylo napočítáno skoro 70 dětí předškolního věku, tedy mnohem více, než při únorové cestě. Nicméně slib obstarat jim rodné listy se vztahuje na uvedený seznam dětí z února, kdy jich ve školce bylo registrováno 47. Do konce září se podařilo získat rodné listy pro 27 z nich a u dalších 20 dětí je situace komplikována chybějícími doklady jejich rodičů. Postupně se pokusíme i tyto rodné listy získat, byt´ za cenu, že náklady na jejich pořízení budou vyšší. Stella obdržela dvorský dar 300 USD jako svůj plat do konce roku a spoustu výtvarných pomůcek a několik knih s výtvarnou tematikou pro děti. Jejich výtvarné schopnosti vzápětí prověřila Lucie, která se během pobytu v Tengenenge soustředila na rozvoj výtvarných technik a s dětmi intenzivně pracovala, společně se staršími navštívila i nejbližší místní školu. Pochopitelně se namístě seznámila i s opracováním kamene a výrobou soch. Obdobnou zkušeností prošel i Richard, který se cyklem přednášek snažil motivovat i dospělé, aby se více zaměřili na nabídku a prezentaci svých soch. U dětí pak zjišťoval zejména znalost angličtiny a obecnou úroveň matematických znalostí. Soustředil také návrhy na otevření místního obchůdky a vstupy a žádosti na založení malého chovu kuřat. Své podněty pak předal vedení klubu. Veškeré náklady na pobyt v Tengenege si oba dobrovolníci hradili sami a to včetně přesunu z Harare do Tengenenge a jídla během pobytu ve vesnici. Nejsou příslušníci Klubu přátel Tengenenge, přesto tam odvedli kus mimořádné práce.  Nepříjemným zjištěním tohoto pobytu je fakt, že Tengenenge je již zcela obklíčeno čínskou továrnou na zpracování wolframu,
která nejen zabrala jedinou komunikaci do Tengenenge, a další, pro nákladní vozidla staví hned za vesnicí.
Celkově musíme smutně konstatovat, že tím definitivně ztratilo Tengenege charakter zajímavé turistické destinace.Potěšitelnou zprávou naopak je skutečnost, že v samotném Tengenenge se finišuje s dostavbou budovy naší školky, na níž pracují rodiče dětí. Zdarma, pochopitelně. Budova nebude nijak luxusní, ovšem bude vyhovovat místním podmínkám. Do odjezdu skupinky se bohužel nepodařilo dovést do Tengenenge slíbených 50 triček pro děti ve školce, jejich dodávka z Botswany se zpozdila. Nicméně podle posledních zpráv již byla vyrobena a do Harare dorazí počátkem listopadu, kde budou předána Dominicu Benhurovi, který je do Tengenege dopraví. Další fotografie ze Zářijové cesty ŠKOLNÍ ROK ZAČÍNÁ I V ZIMBABWE  Na konci prázdnin, 22. srpna, se sešla převážná část členů Klubu přátel Tengenenge v Dehtárech u Prahy, v rodinném sídle Pavla Černého a Ivany Weberové. Během příjemného odpoledne schválila valná hromada Klubu přátel Tengenenge předsednictvo klubu a komise nutné k jeho fungováni a kontrole. Během diskuze se rozhodli členové Klubu nadále rozvíjet svou činnost formou přednášek, kulturních akci a spoluprací s dalšími českými organizacemi pomáhajícími v Africe. Zazněla i myšlenka na uspořádaní velkého Afrického bazaru v Dehtárech v létě příštího roku..... Náměty i nečlenů jsou nadále vítány. Vzhledem k poslední fázi příprav na cestu Marie Imbrové do Afriky, dali členové Klubu souhlas uvolnit 5 000 Kč, ze kterých budou v místě, to je v Zimbabwe, pořízena trička pro předškoláky v Tengenenge. Těsně před odletem do Afriky, posledního srpna, převzala Marie Imbrová pro africké děti další sponzorské příspěvky. Mimo jiné účelový dar ve výši 300 amerických dolarů jako platbu učitelce angličtiny v Tengenenge. Dále z výtěžku prodeje zimbabwských přívěsků v Lounech, (2000 Kč), pořídila výtvarné a školní potřeby. A zhruba za stejnou částku veze barvy a štětce od firmy Ivany Weberové. A konečně do svých zavazadel zabalila dvě krabice tatranek a padesát dřevěných mravenců vyrobených firmou DETOA Albrechtice. Opět jako dar od příznivce Klubu. Do Harare by měla docestovat 5.září a v polovině měsíce se k ni připojí tři dobrovolníci, kteří se jistě do Tengenenge také podívají. Africký pátek na Pátku Pod tímto názvem byla otevřena letní zámecká sezona v Pátku nad Ohří. Obětavá paní Hubičková již po šest let dobrovolně pečuje o exponáty z předchozích výstav a expozici o historii Pátku, do které neodmyslitelně patří i Emil Holub. 
A právě o jeho významu a
zpřístupnění jeho spisů opětovně hovořila Marie Imbrová, která realizovala již tři výstavy o Emilu Holubovi, z čehož jednu v zahraničí.
Do pátecké expozice dočasně zapůjčila i cizojazyčné knihy o Emilu Holubovi a několik etnografických předmětů, včetně židliček Tonga.
Další část expozice pak rozšířila o fotografie ze sochařské komunity Tengenenge a vystavila zde i čtyři sochy menších rozměrů.
Více jak 40 místních posluchačů uvítalo možnost zakoupit některé suvenýry z dobročinného bazárku.Na dobrovolném vstupném a z prodeje bylo získáno 1 200 Kč, které byly poukázány jako dar na účet Klubu přátel Tengenenge. Dětský den v Tengenenge 10.6.2010 
Dětský den proběhl tentokrát v Tengenenge 10. června a jako minulý rok jej zabezpečila rodina pana Reneho Czudka, který pracuje a žije v Harare.
Děti dostaly hračky, tatranky, lízátka a pomeranče, mimořádný dar v podobě oblečení dostala i jejich učitelka Stella.Africké odpoledne v Mánesu 15.5.2010 Africké odpoledne v Mánesu, jehož spolupořadatelem byl i Klub přátel Tengenenge, byl nakonec příjemnou akcí, při které nás navštívila řada přátel. Poprvé se při této příležitosti představil  nově adjustovaný soubor fotografií z Tengenenge pořízený Ondrou Homolkou a Marií Imbrovou,
vhodně doplněný velkoformátovými fotografiemi Ivany Webereové z Tonga cesty. V proskleném prostoru nad řekou byly instalovány sochy přivezené z Tengenenge
Mirkou Sodomkovou a prezentované v předchozích letech v Botanické zahradě v Praze.
O africký minibazárek se postarali studenti Husitské teologické fakulty UK
a pro nejmenší návštěvníky měla Jitka Ajksnerová připravený soubor afrických kreseb na ruce a obličej.
Mimořádný ohlas měla skupina bubeníků NDIACHAS, povolaná do Mánesu na poslední chvíli Monikou Měrotskou.
Co dodat, všichni jsme se snažili, aby se naši hosté mezi námi cítili dobře. Celkem jich dorazilo okolo osmdesáti. Na dobrovolném vstupném obdržel Klub přátel
Tengenenge 2 650 Kč, které budou použity jako vždy na podporu našich dětí v daleké Africe.Další fotografie z akce Mánes 2010 Tengenenge - únor 2010 Dle předchozího slibu strávila dr. Imbrová v Zimbabwe celý měsíc únor a podařilo se jí navštívit komunitu v Tengenenge hned třikrát, bytˇ bylo silné období dešťů. První pobyt uskutečnila s pomocí Dominica Benhury, na druhou cestu se vypravila autem Mezinárodního Červeného kříže z Harare , a konečně na třetí ji doprovázel Eric Gauss, francouzský fotograf, který nahradil Ivanu Weberovou. 
Podmínky pobytu byly částečně dohodnuty před příletem a tak několikadenní pobyt ve vesnici a samotné setkání s dětmi nebyl problém.
Momentálně je jich v předškolním věku 47 a 39 z nich nemá rodný list. Ovšem všichni jejich rodiče vědí, proč mají o něj usilovat.
Děti byly nadšené hračkami z Čech, do školky chodí s nadšením.
Po vesnici je rozvedena voda a mezi stromy vlaje fantasticky bílé prádlo. Dominic Benhura zaplatil z daru rakouské
ambasády materiál na výstavbu záchodků pro děti a sprchy. Chybí peníze na vybudování zastřešené třídy.Z vybraných prostředků pro Tengenenge v Čechách v celkové výši 2000 USD dostala místní učitelka plat na 3 měsíce výši 300 USD a 200 USD na první cestu se skupinou rodičů do Guruve, kde je matrika. Nejprve se však musí povolat někdo na opravu jediného pojízdného auta, a z daru bude uhrazen i benzín. Zbývajících 1 500 USD bylo vzápětí použito na nákup soch pro charitativní výstavu Mezinárodního Červeného kříže v Harare. Pochopitelně za rozumnou cenu,veškeré utržené peníze v Harare se vrátí zpět do Tengenenge ve prospěch předškoláků. 
Při druhé cestě, po třech týdnech,se z Tengenenge odvezly nejen vybrané sochy pro výstavu, ale propočítaly náklady na rodný list dítěte.
Včetně cestového a poplatků se podařilo při dvou cestách rodičů a svědků vyřídit 5 rodných listů, náklady na obstarání dosahují tedy v
průměru 40 USD na jeden rodný list. Někteří rodiče však mají problém s vlastními doklady a budou muset na matriku nejméně dvakrát až třikrát.
Organizátorům cest do Guruve bylo předáno dalších 200 USD od dalších dárců, Čechů, zijících v Harare.Poslední návštěva se uskutečnila v Tengenenge den před odletem. Eric Gauss provedl dokumentaci změn ve vesnici a s radou starších se probraly výsledky výstavy. Všichni již věděli, že byla úspěšná. Dominicu Benhurovi bylo předáno 2050 USD na dostavbu školní třídy a na financování dalších rodných listů. V procesu vyřizování byly koncem února další dva. Již při přistání na hararském letišti řada mých přátel věděla, že moc času na mě nemá. Hned první týden odjíždím na pár dní do Tengenenge. Je období dešťů, cesty mizerné a jsem tak jedním z prvních návštěvníků, kteří tam počátkem roku dorazili. To, že tam chci přespat, nikoho neudivuje, musím obejít všechny rodiny svých dětí, zjistit způsob, jak jim obstarat rodné listy, aby se mohly zaregistrovat do školy, zkontrolovat výstavbu předškolní třídy a pochopitelně vybrat sochy na výstavu. Po tradičním uvítání,kdy jsem dětem předala veškeré dárky, včetně tatranek, jsem obešla rodiny svých přátel. 
Nejvíce pyšní jsou na nové přírůstků. Postupně se mi podaří vytipovat kolem padesáti soch, z nichž necelých čtyřicet si mohu dovolit následující
den hotově zaplatit. Pět z nich, od mezinárodně uznávaných autorů, půjde do dobročinné aukce, 33 dalších ve vysoké kvalitě a rozmanitého
stylu bude nabídnuto v Harare k přímému prodeji. Kromě potěšení, že mohu sochy vybírat, dotýkat se jich a představovat si je na výstavě,
mne čeká ještě soukromý rozhovor s každým autorem. Kromě toho, že potřebuji nastavit rozumné nabývací ceny, diskutujeme o reálné ceně
každého kusu v Harare a současně vysvětluji, že celý výtěžek prodeje, bez ohledu na mou investici, tedy nákup, se vrátí do Tengenenge.
Na dostavbu skutečné školky pro mé předškoláky. Mou myšlenku podporují ti, co mne znají v Tengenenge nejdéle.AMALI MALOLA a jeho rodina,
NIMROD PHIRI a JOSIAH MANZI. Jejich kusy dostávám, respektive kupuji,hluboko pod cenou, až se trochu stydím. Na druhé straně vím, jak si váží toho,
že je mohu pozvat ke stolu. Máme horký čaj a krabici tatranek. Před odjezdem se dohodneme, že všechny sochy budou znovu přeleštěny a do týdne
připraveny k převozu.Několik následujících dnů v Harare trávím pobytem v archivu Národní galerie a listováním v mezinárodních katalozích. Snažím se dohledat, v kterých zemích mí autoři vystavovali a po večerech dávám dohromady jednoduchý výstavní katalog, pokud tedy jde elektřina. Na zahradě Mezinárodního Červeného kříže se snažím zahradníkům vysvětlit, jak vypadá rovně uříznutý špalek a dohaduji si dovoz nepálených cihel na vybudování zídek a koridoru.... Stále prší. Samotné sochy přivážíme obrovským kamionem tři dny před výstavou a prší čím dál víc. Schůzky se mnou ruší z důvodu deště i novináři a tak je jen mobilem a mailem ujištuji, že skutečně otevíráme dle pozvánek, to je v pátek 19.února. 
Ten den ráno utírám veškeré sochy od deště, připevňuji popisky exponátů zatavené v laminátu a přestavuji zídky,
které se po nočním přívalu trochu zbortily.
Vím, že už jsem nervozní, unavená a špinavá. Náhradní oblečení mám však s sebou a odhaduji, že 15 minut na toaletě mi k převleku bohatě stačí.
V poledne se na parkovišti již tyčí obrovský stan na party, instaluje se večerní osvětlení a nastupují dobrovolníci s obrovkými firemními deštníky.
Kolem třetí je jich tolik,že každá má socha by mohla mít svého osobního stážce, s parapletem.Ve čtyři vysvitne slunce a mé sochy házejí odlesky na všechny strany, ale moc si té krásy neužiji. Přijíždí oficiální aukční vyvolávač a představitelé národního Červeného kříže Zimbabwe, kteří se chtějí ujistit, že v okamžiku předání mnou vybraných pěti soch, se ony stávají jejich majetkem. Mají mé plné ujištění, i na papíře. A v pět začínáme, a slunce svítí a hřeje a objevují se první dámy v dlouhých šatech - Harare zažívá kulturní událost měsíce. 
Po půl hodině si již nevzpomínám, komu jsem byla představena a komu ne. V zahradě je na 150 lidí a mé sochy se mezi nimi ztrácejí,
kazdopádně většina z nich je po hodině rezervovaná k následnému prodeji. Poctivě si to poznamenávám do svého šanonu. V šest hodin vypukne
aukce a je více než úspěšná, uvedených pět soch bylo vydraženo za 1389 USD. Teprve poté mám možnost pozdravit některé hosty a osobnosti.
zdravím se s českým CDA dr. Zahradníčkem a jeho paní, je tu pár českých krajanů, včetně malé Eli, další diplomaté a také sochař Dominic Benhura,
zpěvák Oliver Mutukudzi, malíři David Chinyama, Lovemore Kambudzi,zástupci ministerstev, novináři a spousta dalších hostů z kulturních institucí.
Kolem sedmé se stmívá, dvě třetiny soch jsou již zamluvené a veřer končí až odchodem poslední skupinky hostů kolem desáté.Výstava trvá v areálu zahrady ještě týden, ruším ji až den před svým odletem. Dvě třetiny soch byly zaplaceny a převzaty novými majiteli. Dominicu Benhurovi, majiteli dolu v Tengenenge, který vesnici dlouhodobě sponzoruje, předáváme s reprezentatnem Mezinárodního Červeného kříže v košíčku 2050 USD na školku. Bankovky jsou vlhké, celý den totiž zase prší a mne se podařilo,že je vítr rozfoukal po zahradě. Dominic slibuje, že je před předáním ještě usuší. Loučíme se v dešti. Ráno odlétám.................. PhDr.Marie Imbrová, v Harare 27.2.2010 Případné dotazy směřujte na: pratele@tengenenge.cz |