Monitorovací cesty 2014

Pracovní pobyty v Tengenenge – únor,březen 2014 Letošní dva pobytu dobrovolníků v Tengenenge na sebe téměř plynule navazovaly a byly organizačně zajištěny i logistickou podporou Markéty Motsi, která s Klubem úzce spolupracuje. Celou dobu pobytu obou českých skupin ve vesnici sdílela s dobrovolníky předsedkyně Klubu přátel Tengenenge , Marie Imbrová, která se zaměřila na kvalitu výuky ve školce, obhlídku dalších školních zařízení v okolí a na jednání v Horse Shoe a podpoře školáků z Tengenenge. Pochopitelně, jako při každém pobytu, aktivně s místními ženami šila. Dále asistovala při plnění dílčích úkolů, které si vytýčili i ostatní dobrovolníci.

Hana a Ondřej Homolkovi, členové Klubu a zástupci společnosti Africké sochy, dokumentovali rozvoj vesnice, pořizovali záznamy z tvorby nových sochařů, usilovně jednali o možnostech širší prezentace Tengenenge jak v Zimbabwe, tak v Čechách. Do komunity dovezli věcné dary a podpořili ji zejména finančně přímým nákupem cca 400 soch, které jsou určeny po dovozu a proclení na prodejní výstavy v ČR. Pro místní sochařku Maudy Muhoni, která si s podporou Klubu vyřizuje víza na letní pobyt a workshop ve Dvoře Králové, dovezli kus kamene, z kterého bude tesat v ČR.

Hanka a Marie zjišt´ovaly také aktuální stav dětí ve školce a jejich potřeby. Samotná školka funguje dobře, nicméně současný management nepovažuje její průběžnou údržbu za standardní součást své práce a tak byla dojednána spolupráce na opravách školky hned při návštěvě následující skupiny. V samotné učebně pak je rozbita polovina kempingových stolků a židliček čínské výroby, které děti užívaly jako lavice. Dokonce se nedá na nich ani dobře kreslit či psát. Jako nejvhodnější náhrada se jeví klasické dřevěné lavice, které jsou však zatím finančně dost nákladné. S výstavbou školní kuchyně sice management započal, ovšem zcela podle svých představ a nedokončil ji. Po návštěvě základní školy v Horse Shoe se nakonec ukázalo, že nejvýraznější pomocí dětem, které již do této školy z vesnice docházejí , bude nákup jednotlivých sad učebnic, aby se skutečně mohly doma učit. Pokud jde o samotnou školu, je výuka v ní, z našeho pohledu, tristní, na více jak 800 žáků všech ročníků a všech předmětů disponovala pouze stovkou učebnic. Z dovezených finančních prostředků se následně podařilo zakoupit v Harare 98 učebnic šonštiny, matematiky, angličtiny a přírodovědy pro I.až III. ročník. Největší radost z nich měl malý Tafadza, který již chodí II.třídy a většinu „normálních záležitostí“ si vyřizuje sám. Jeho školní docházka je obdivuhodná a stipendijní podpory si velice váží. Další dvě finanční podpory byly určeny na lepší stravu dvou děvčátek, které jsou vychovávány svými prarodiči. Dále byl uhrazen Stellin plat na půl roku a další záloha ponechána k vyplacení u Markéty Motsi.

Ze svých prostředků pak přispěli Ondřej, Hana i Marie na uspořádání pohřbu dcery významného místního sochaře Ali Chitaro.

Během jejich pobytu navštívila vesnici, po několika letech, i ředitelka Národní galerie v Harare, aby vybrala sochy ženských autorek pro celonárodní soutěž. V druhé skupině dobrovolníků byla Hanka Krpešová, Štěpánka Chaloupková a spolumajitelka salonu Foxy paní Irena Rasslová. Vzhledem předchozímu pobytu ve vesnici se Hanka a Irena jednak připojili k Marii při konkrétní výuce ve škole a při šití s místním Klubem žen hledali další možnosti, jak je podpořit. Stelle a Maudy , stejně jako managementu, dovezla Hana Krpešová léky pořízené nákupem z darů našich příznivců zejména antibiotika, antiparazitika, léky proti bolesti, obvazy a mastičky na zánět očí. Irena Rasslová dovezla tablet od sponzora, který byl svěřen do péče Kamurai Kavhu. Společně s místní sochaři, částečně financovanými z prostředků Klubu, se podílela na opravě poničeného odvodňovacího kanálu kolem školy a zjišťovala možnosti využití místního materiálu. Štěpánka Chaloupková se věnovala založení slíbenému chovu kuřat, při čemž se místních podmínkách dospělo k názoru, že se započne chovem nosnic, u něhož se po třech měsících vyhodnotí, zda se ženy dokáží o nosnice postarat a také jim zajistit krmivo. Na rozběhnutí tohoto projektu bylo zakoupeno 25 nosnic, krmivo na tři měsíce a zbudovány podsady v jednom z místních domků. Do péče byl tento projekt svěřen místnímu Klubu žen, jejichž šité výrobky se prodávají na charitativních akcích v ČR.

Dále přispěly všechny dobrovolnice k obměně šatníku a obuvi místních žen a jejich rodin, obešly s nimi políčka ( je potěšitelné, že se kolem Tengenenge pěstuje více kukuřice a zeleniny) a navštívilo je v jejich domácnostech. Na závěr pobytu podpořily místní skupinu tradičních tanečníků, v níž jsou i děti.

Vzhledem k různému zaměření dobrovolníků i vazbě na Klub přátel Tengenenge budou poznatky z této cesty využity k formulování projektů, které budou představeny na plánované Benefici Klubu přátel Tengenenge v Praze.

Objevte Afriku všemi smysly

Monitorovací cesty 2013

Monitorovací cesty do Tengenenge v roce 2013 Tento rok byl pro přípravu monitorovacích cest velice náročný, neboť Klub přátel Tengenenge řešil vhodnost uvedené cesty v předvolebním období v Zimbabwe
a posléze kontrolu a udržitelnost svých aktivit v komunitě. Nakonec se rozhodl v tomto roce nadále rozvíjet zejména podporu místní školky, zaměřit se na zdravotní stav dětí a jejich očkování a připravit další " kurs šití" pro místní Klub žen, které nadále soustřeďují tímto způsobem prostředky na chov kuřat.

První monitorovací Cesta do Tengenenge proběhla od 9.4. do 22.4. 2013
Byla vedena Marií Imbrovou a Hanou Krpešovou, ke které se v průběhu pobytu v Tengenenge připojila i skupina českých lékařů, jmenovitě pan Martin Zelený, Šárka Zelená a Dana Švábová.
   Díky letenkám od jednoho přepravce dovezli všichni tito dobrovolníci do Tengenenge na 120 kg dětského oblečení, bot a dalších dárků. V samostatném zavazadle bylo přepraveno sušené mléko a vakcíny proti tetanu, což později komplikovalo cesty po Zimbabwe, neboť musely být uskladněny v chladícím prostoru a aplikovány jen po souhlasu ministerstva zdravotnictví, které se nepodařilo během pobytu získat.
V první fázi pobytu v Tengenenge řešily Marie a Hana napětí způsobené užíváním provozu školky (sloužila jako místnost ke schůzkám ZANU - PF) a vyjasnily si s managementem i ochranu předmětů dodaných do školky. Bohužel většina vybavení dodaná v předchozích letech dalšími dárci, zejména skládací čínské lavičky od Dominica Benhury, je již rozbita a neslouží svému účelu. Ostatní vybavení, sponzorované naším Klubem, matrace, lampy a stůl, nadále ve školce slouží. Zcela zanedbané a neudržované bylo však hřiště zbudované v roce 2012 Štěpánkou Chaloupkovou. Pomocný učitel, který byl pověřen jeho údržbou, se rozhodl trávit více času v Harare než ve školce, takže jeho pracovní poměr byl ve školce ukončen.
   Část dětí, která již nastoupila do první či pokračovala ve druhé třídě Horse Shoe, se do školky nadále vrací a vyniká mezi nimi prvňáček TAFADZA, jehož matematické nadání je zřejmé. Jeho vzdělání, školné, boty a uniforma jsou od ledna 2013 placeny z prostředků Klubu, neboť přišel o otce a jeho matka by nebyla schopna školné platit. Samotný provoz školky je bezproblémový a Stella jej zvládá, malým dětem byl vytvořen zvláštní režim zahrnující i odpočinek a spánek. Jejich zdravotní stav je v průměru dobrý, zlepšila se i pestrost jídla, byt´ nadále je jejich jídelníček založen na kaši a zelenině. Do školky pravidelně chodí i ženy, které se věnují šití a nadále Stelle dobrovolně vypomáhají.
   Příjemným překvapením bylo zjištění, že většina dětí je proočkovaná díky podpoře UNICEFu a aktivitě místní sochařky Maudy, která působí i jako regionální terénní zdravotnice. Ta také nakonec zajistila předání dovezených vakcín do místního regionálního střediska, které nyní vede jeden ze synů zimbabwského sochaře Gutsy. Slavnostní předání vakcín se uskutečnilo během večera, kdy celá komunita přála Amali Malolovi k jeho100. narozeninám. Dárci obdrželi slib, že vakcíny budou použity pro dospělé v komunitě Tengenenge.
   Přijetí a pobyt českých dobrovolníků byl bezproblémový, nicméně vedení managementu nevnímá potřebu Tengenenge více prezentovat na venek, nemá nyní k dispozici ani provozuschopné vozidlo na jízdy do nejbližšího správního města. Veškeré cesty dobrovolníků mimo Tengenenge se tak snažilo využít i k dalším jízdám, není také schopno více využít zkušeností členů komunity, kteří opět začali působit v Německu a Nizozemí. V Harare nevystavují vůbec. Jako prostředník pro další spolupráci s managementem, zejména dohled nad užíváním našich darů a peněz na školku, byla ustavena Markéta Motsi, trvale žijící v Harare.

Monitorovací cesty Markéty Motsi.
   Další cestu do Tengenenge uskutečnila 14. července z Harare Markéta Motsi. Provedla inspekci školky, doručila ženám další materiál na šití vánočních ozdob a potvrdila, že dovezené vakcíny z Čech byly řádně využity. Bylo jimi očkováno 25 těhotných žen. Další drobné dary a pokyny do Tengenenge vezla Markéta Motsi až po své dovolené v ČR. Tengenenge navštívila 6. října, zkontrolovala stav dětí docházejících do školky (39), předala další finanční podporu matce Tafady, jménem Klubu také uhradila Stellin plat do ledna 2014. Zbytek sumy, který jí byl na tuto cestu přidělen, použila na nákup desinfekčních prostředků pro školku.